na Blog.cz

Poslední dobou je toho víc a víc. Ale čím to je? Větší agresí a drzostí útočníků nebo zevrubnější informovaností ze strany médií? Tyto zprávy mají jedno společné, ve všech figurují Romové, neboli cikáni. Je to k nevíře, co všechno si troufnou dovolit a ještě víc k nevíře je to, že jim to prochází. Tím se jim zvyšuje sebevědomí a dostávají pocit nedotknutelnosti. A co s tím děláme my? Zastáváme se jich. Výrok vládní zmocněnkyně pro lidské práva Moniky Šimůnkové, že se jedná o útok jednotlive, nikoliv všech Romů, mi přijde pravdivý, ale zároveň by si měla paní uvědomit, že na to, kolik tu žije cikánů, tak útoků z jejich strany je celkem dost.

Jako poslední mě vedle idiotské diskuze ve Sněmovně o důvěře vlády dosral případ z Chotěbuze. Majitel pozemku tam střelil kuší do palice jednoho z cikánů, kteří k němu přišli krást a on z toho ještě bude mít problémy. Údajně už tam byli poněkolikáté a já ho plně chápu. Když tam lezou pořád a nic na ně neplatí, tak musí zasáhnout razantněji, protože zákon bude pořád na jejich straně. Chápou ho i sousedé, za což je chválím. Chudák ostrostřelec ale teď bude mít problémy, protože policie nepovažuje ránu kuší za přiměřenou obranu. Možná mají pravdu, měl je slušně upozornit, že se zcela náhodou ocitli na cizím pozemku a že páčidlo, kterým si razili cestu není správným klíčem, a tudíž si asi spletli vchod. Kdoví, jaké odpovědi by se pánovi dostalo. Kudla pod žebro?

Já jsem velmi rád za to, že bydlím tam, kde bydlím, ikdyž v poslední době jsem v naší čtvrti zaznamenal pár nových neviditelných občanů. Jsem také rád za to, že jsem s nimi neměl nikdy žádný incident (kromě petardy v šalině). Pokud se někdy ale přecejen někam nachomýtnu, budu odhodlán se bránit. Teď už čekám, až se na Slevomatu objeví voucher na zbroják. :)

Včera, tedy 18. dubna 2012, se uskutečnila další Masarykova debata, tentokrát s tezí Stát by měl posílit postavení žen pomocí kvót. Pravda, nečekal jsem od toho moc, jelikož toto téma jde mimo mě, ale na druhou stranu nesouhlasný panel řečníků nabízel zajímavou dvojici tvořenou profesorkou sociologie a expremiérkou SR Ivetou Radičovou a advokátkou Klárou Samkovou. Tezi obhajovali Pavla Špondrová, před odchodem na mateřskou dovolenou vedoucí oddělení rovnosti žen a mužů na Úřadu vlády a odborník na genderovou problematiku Petr Pavlík.

Hned u vchodu jsem zahlasoval proti tezi.

O této debatě jsem se zde musel zmínit, jelikož se podle mě jednalo o jednu z nejlepších, což jsem si před jejím začátkem netroufl říci. Paní z Úřadu vlády nám povídala, že ještě nenašla žádný argument proti kvótám, který by nedokázala vyvrátit. To sice říkat mohla, ale já prostě nějak nejsem pro zavádění nějakých umělých hranic počtu žen v různých institucích. Jsem toho názoru, že pokud se někdo chce někam dostat, tak pro to něco obětuje a pracuje na sobě. Toto nám říkala Radičová, která uvedla sama sebe jako příklad. Samková je takovým příkladem samozřejmě také. Expremiérka si se svou kolegyní Samkovou během debaty notovaly a byly jednoznačně lepší, než souhlasná strana. Svými grimasami a skákáním do řeči kolegům si podle mě získaly většinu diváků, už kvůli tomu, že většina z nich byla proti tezi. Troufám si říci, že se publikum bavilo více, než když na právnickou fakultu zavítal Miloš Zeman. Objevily se u mě známky lítosti na adresu paní Špondrové, která se sice snažila, ale její podstatně zkušenější kolegyně jí nedaly moc šancí. V jednu chvíli dokonce Klára Samková vykřikla, že ji asi zabije. Pan moderátor měl co dělat, aby diskutující ukočíroval a dokonce musel expremiérce připomenout, že on vede tuto debatu. Ale musím ho pochválit, ze všech moderátorů je Matěj Feldek asi nejlepší.

Na konci debaty proběhlo druhé hlasování, které potvrdilo mou doměnku a ukázalo, že nesouhlasná strana zvítězila.

Večer jsem psal na facebookovou stránku Masarykových debat pochvalu a zároveň dvě výtky. Jednou bylo to, že doba debaty by měla být flexibilnější a v případě zajímavé argumentace a množství dotazů by se natáhla třeba o půl hodiny. To se včera dělo, ale vzhledem k časové tísni se stihli z publika zeptat dva tři lidé. Druhou připomínkou byl větší důraz na umírnění tazatelů z publika. Většina z nich se rozpovídá a otázky obvykle zaniknou v jejich manifestu, který nám předkládají. Už se skoro stává pravidlem, že na každé debatě se objeví divák v pokročilejším věku, který nemá žádný dotaz, ale pouze kritizuje a předkládá nám svůj názor. To by se stávat nemělo, takové kecy mě nezajímají a ostatní asi taky ne.

13. dubna 2012 jsme se konečně dočkali aspoň malého náznaku nějaké spravedlnosti na politické scéně. Bárta dostal za uplácení 18 měsíců podmínky a Škárka tři romy natvrdo za podvod. Voliči jsou spokojení a politici jsou spokojení, že voliči jsou spokojení. Hezké, má to několik svých ale.

Výše trestů jsou směšné. Kolik může dostat za upácení maximálně? Tři roky v chládku? Pro politika pořád málo. Škárka zase podváděl, ale na druhou stranu nahlásil korupci. Tři roky podle mě zasloužené. Oba dva se na místě odvovali, takže se také může stát, že jeden z nich nebo oba odejdou se zrušenými tresty. Jejich navýšení těžce nepředpokládám.

Škárka má spolu s tříletým pobytem za katrem také zakázáno provozovat poslaneckou funkci po dobu deseti let. Opět výsměch? Ten, politik, který by byl souzený za jakýkoliv trestný čin a řádně odsouzen, by neměl k politickému řemeslu nikdy v životě už přičuchnout! Je to přece zodpovědná práce, troufám si tvrdit, více už je přikládána zodpovědnost záchranným a bezpečnostním složkám. A takové zaměstnání nemůže vykonávat bývalý kriminálník. Bárta prý v případě odsouzení odejde z politiky. V tomto mu budu pevně držet palce.

Řekl bych, že tato kauza bude pro Veverky likvidační a v příštích volbách budou rádi, když dostanou více hlasů než Cibulka. Zajímalo by mě, kdo tento proces ovlivňoval a kolik milionů se prolilo různými kapsami. Kdo na tom vydělal? Těžko říct, protože dokud to všechno nevyplave na povrch, můžeme jen spekulovat.

Nakonec bych chtěl panu Bártovi popřát příjemný odchod do politického důchodu a děkuji mu za to, že už šel konečně do prdele. Nechce si s sebou vzít Michala Davida? :)

Dnes jsem žádný článek ani psát nehodlal, ale okolnosti mě k tomu donutily. Bude překvapivě zčásti o mně, přestože jsem to na tomto blogu neměl v plánu.

Před hodinou jsem vyšel z kanclu Daniela Seidenglanze znečně rozrušen, opět se mu nelíbila má rešeršní část bakalářské práce. Opět jsem se nedržel tématu. Tak jsme se dohodli na tom, že začnu empirickou částí. Budu sbírat data a tvořit metodiku třetí části BéPéčka. Za tohle si ale asi můžu sám a jednoduché vysvětlení je to, že jsem blb a snaha zůstává na nízké úrovni.

Rozhodl jsem se, že pojedu do CPSky a začnu intenzivně pracovat. Nejdříve se chci ale stavit soma, něco pojíst a vysprchovat se. No, vybral jsem si nejlepší část dne co se cestování MHDčkem týče. Plno, všude plno důchodců a jiných druhů lidí. Dostal mě ale zákeřný útok na zastávce Jugoslávská. Někdo si tam krutě usral přímo mně pod nos. V ten moment jsem si přál, aby šaliny jezdily jako kabrio bez střechy. Nevím, jestli z toho vinit nějakou starou babičku, ale nejspíše to byl jeden ze dvou chlapců přede mnou. Oba notně vykrmění, toho vzadu bych označil za morbidního obeziťáka. Jeho bílé tričko úpělo pod náporem vany. Bicáky v něm mu bohužel visely směrem dolů. Ten blíže mé osobě byl mladší, měl ulízlé vlasy na stranu, housle ve futrálu (kterým mě část cesty pěkně masíroval na tříslech) a mladičký rašící knírek. Adepti na takový zákeřný prd jsou oba.

Když jsem dojel na byt, zapl jsem telku, na Nově běžely odpolední zprávy (ještě teď běží). Zachytil jsem část nějaké reportážeo cikánech. Nevím přesně, o co v ní šlo, ale útržky typu 'čtyři procenta státních zakázek pro romské firmy' nebo 'zřízení ministerstva pro Romy'. Co to zase je za kokotinu? Nějaké zvýhodňování menšiny na úkor většiny. Zkiusím si o tom zjistit více. Musím končit, jedu těžce drtit.

Nastínění situace. Socanský prezident Hugo Chávez nechal před půl rokem nastěhovat do luxusního hotelu na ostrově Margarita 370 lidí. Vetřelci si tu spokojeně žili, nic neplatili, ničili hotlový majetek, všichni zaměstnanci pobírali plat, šéf hotelu se musel na několik měsíců vzdálit a když se vrátil, zbyl mu jen zbídačený, rozkradený a částečně obývaný hotel se sedmi milionovým dolarovým dluhem. Turisté, kteří tu měli být v tu dobu ubytování, podali na majitele hotelu žalobu, ačkoliv za nic nemůže. Vláda mu hotel samozřejmě zabavila a on ani neví, zda mu ho někdy vůbec vrátí. Teď drží hladovku a stále věří ve velké srdce Huga Cháveze.

Nejprve bych asi vzkázal Hamiltonovi Martínezovi, šéfovi hotelu pro 'buržoazní' klienty, že doufat bude dlouho a pomoci se nedočká. Dále jsem tímto článkem chtěl pouzákat na krásu a spravedlnost socialistického režimu, který u nás dodnes některé oranžové a rudě hlavy volí. V tomto jsmem si s uhlobaronem Zdeňkem Bakalou za jedno. S panem Martínezem vyjebala nejen prezidentský výbor, ale i samotní nezvaní nájemníci. Místo toho, aby hoteliérovi líbali nohy za střechu nad hlavou, všechno zničili a při odchodu si vzali pokojové vybavení s sebou (možná se svolením velkého Huga?). Škody a majetek musí majitel zabaveného hotelu uhradit. Směšné sousloví, že? Tímto gestem se u mě Venezuela nemůže pyšnit titulem vyspělého státu. Kultura je fakt mizerná.

Dnes večer jsem po dlouhé a příjemné odmlce viděl ve zprávách na Nově rodinu Sivákových, jejichž ratolest se stala obětí žhářského útoku. O tom každý ví a snad každý čekal, že po dvou či třech letech, co se tato rodina objevuje ve všech zprávách, bude uklizena do mediálního ústraní. To se ale všichni šeredně zmýlili. Natálka se totiž stala vděčným tématem, který asi lidi táhne celkem dlouho. V neposlední radě se z nás média zřejmě snaží udělat romomily. Proč by jinak byla odvysílána reportáž o Natálii, v níž není zmínka o změně stavu malé dívky.

Zpráva se týká několika exekucí, které jsou na dům ve vlastnictví uvaleny. Jejich existence je patrná z výpisu z katastru nemovitostí, který má Opavský deník k dispozici. O malý domek, který rodina získala za peníze od dárců, můžou teď přijít. O mylnou exekuci se jednat může, ale vzhledem k okolnostem uvedeným v článku je to málo pravděpodobné. Siváková nařčení odmítá a o ničem neví, stejně tak i manžel.

Tímto článkem bych chtěl poukázat na dvě věci. Za prvé, proč se tomu věnují média? Je to exekuce jako každá jiná, jen s tím rozdílem, že je to rodina Natálie, která byla médii dostatečně propíraná v minulosti. To z toho ale nedělá nic extra. Druhá věc se týká samotné exekuce. Pokud jsou oprávněné a má na nich zásluhu paní Siváková, pak je to pořádný výsměch do tváří všem dárcům peněz na dům. Co si paní vzala za další výhodné půjčky či někde něco nezaplatila? Oni se jí složí na bydlení a ona si toho vůbec neváží! A to ani vzhledem k situaci její dcery. Ale co se divím, toto etnikum obyvkle nic moc neřeší, nic neplatí a čekají, že to za ně někdo vyřeší. Například včera. Viděl jsem z šaliny, jak tmavá paní dostala od revizora pokutu, kterou následně zmačkala a hodila do koše. Ať se potom nediví s takovým přístupem! Ale jak říkám, já jim to přeju.